Zažíváme nejnižší míru nezaměstnanosti v historii. Pokud bychom dali práci všem lidem na úřadech práce, stále zůstane přes 90 000 neobsazených míst. Na trhu práce máme navíc tři generace pracovníků – X,Y a nově i Z, z nichž každá se chová jinak a má jiné preference. Jejich očekávání se liší také v závislosti na velikosti města, ve kterém pracují.
Jak by si s tím zaměstnavatelé měli poradit? Svou cílovou skupinu by měli dobře poznat. Nejmladší lidé na trhu práce (narozeni po roce 1990) spadají do generací Y a Z, které vyžadují pracovní flexibilitu, možnost organizovat si čas a pracovní náplň, smysluplnost práce a přátelské pracovní prostředí. Tomu dávají přednost před vysokým finančním ohodnocením.
Tyto dvě generace se ale liší ve vnímání work-life balance. Generace Y tolik nerozlišuje mezi volným časem a prací. I kvůli tomu mnoho jedinců trpí syndromem vyhoření. Generace Z naopak výrazně odděluje pracovní a osobní život. „Zetkaři“ také vyrostli v době, kdy internet byl běžná záležitost. Jsou proto více závislí na technologiích a mívají problém se soustředěním.
Na trhu práce máme tři generace pracovníků, z nichž každá se chová jinak a má jiné potřeby
Zaměstnavatelé na to reagují i designem kanceláří. Kladou větší důraz na kvalitu materiálů, vzduchu, na akustiku, světlo a pohodlí. Mění se i pracovní inzeráty. Společnosti pracují s kvalitními fotografiemi a videi na sociálních sítích, kde mladí uchazeči o práci tráví hodně času.
Tyto změny na trhu práce ovšem obecně napomáhají ke kvalitnějšímu pracovnímu prostředí a lepší komunikaci mezi zaměstnavateli a uchazeči.
