Vlaďka Bartáková je zkušenou psycholožkou a specialistkou v oblasti rodičovství a traumatu. Kromě poradenství se věnuje osvětě i na svém IG profilu a podcastu Počítám do tří!. Co je podle ní v rámci výchovy dětí nejdůležitější?
Vlaďka Bartáková
psycholožka, terapeutka a specialistka na rodičovství a trauma
Co vás přivedlo k této profesi?
Abych mohla být rodičům skutečnou oporou, propojuji odbornost s osobní zkušeností (mám doma 4 děti). Absolvovala jsem doktorát ze sociální psychologie, dlouhodobý psychoterapeutický výcvik i kurz v krizové intervenci. Veškeré mé vzdělání pak spojuje jedno téma – a sice DOBRÉ A ZDRAVÉ vztahy. Pomáhám rodičům vychovávat a nezbláznit se. Rodičovství je dlouhodobá zátěžová situace, kterou lze projít nadějně, pokud alespoň trochu porozumíme chování dětí. Přestože používáme v rámci výchovy různé užitečné nástroje a děláme maximum, rodičovství nejde vždy hladce. Žádný člověk v zátěži a bez energie totiž nemůže podávat neustále perfektní výkony. Nic jako dokonalé rodičovství tudíž neexistuje. Je potřeba usilovat o zdravé vztahy a do nich patří i neshody, po kterých by však vždy měla ze strany rodičů přijít snaha o jejich nápravu.
Přejít na podcast Počítám do tří! >
Co je největší výzvou ve výchově?
S rozvojem neurověd, vývojové psychologie, psychotraumatologie aj. chtějí dnešní rodiče obohatit svůj přístup o efektivní postupy. Ve výchově nechtějí využívat jen odměnu a trest či vyvolávat strach a obavy, aby je dítě poslouchalo. A právě to je tou výzvou – najít správnou míru mezi obavou nezraňovat dítě „jako postaru“, ale zároveň i obavou, že jakékoli mé jednání může dítěti trvale uškodit.
Co je podle vás ve výchově nejdůležitější?
Stěžejní je neopomíjet vztah mezi rodičem a dítětem. Do takového přístupu se vejdou nejen hranice, pravidla a kázeň, ale i pochopení emocí, které v dětech tato pravidla rodičů vyvolávají. Klíčem je upřednostnit napojení na dítě před kázněním, pochopení jeho projevů před korigováním a porozumění dětské mysli před vysvětlováním. To vše do výchovy patří. Avšak až poté, co je na to situační nervová soustava dítěte připravená. Pokud se dítěti od nás nedostává porozumění pro jeho emoce a projevy, není se schopné dlouhodobě učit a ukládat si správné postupy, a to právě kvůli své nezralosti, nenaplněným potřebám či vývojové nepřipravenosti.
Jak můžeme podpořit emoční inteligenci dítěte?
Děti se ve své nezralosti zatím vše učí, tedy i zvládání emocí. A nezralé budou jejich mozky cca do 25 let. Shrnula bych to proto do několika bodů: Je lepší s bouřlivou reakcí dítěte počítat dopředu a zároveň zůstat v klidu. Kontaktem a tichem zmůžeme mnohdy víc než vysvětlováním. Berme emoce jako informace, byť nesrozumitelné. Pomozme dětem emocí projít. Dítě, které se cítí v emocích přijato druhými, totiž postupně bude zvládat své emoce snáz a samo. Cílem je, aby dítě náročnou situací prošlo a také aby při ní onu náročnost plně vnímalo. Protože nechceme, aby se v zátěžových chvílích od prožitku emocí odpojovalo.
Jak pečovat o své duševní zdraví a proč se jako rodič tzv. zdrojovat?
Odpověď není složitá. Když se cítíme dobře, půjde nám vše zkrátka líp. Ne nadarmo říkám: „Nezazdrojovaný rodič je nakrknutý rodič.“ Zazdrojovaný rodič tudíž vše ustojí lépe. Tedy i to, co v něm nezralé dětské chování často vyvolává.
