Cestovatel, videomaker a influencer Hynek Hampl už navštívil okolo 30 zemí světa. Cestování je pro něj zdroj zážitků, ze kterých se dá těžit celý život. Jaká místa na světě i v Čechách ho okouzlila nejvíc? A jací jsou lidé na Bali?
HYNEK HAMPL
videomaker, fotograf a cestovatel
U mladých lidí rozhoduje při výběru dovolené, jak dobře bude vypadat lokace na Instagram fotce.
Víte, kolik zemí jste za svůj život navštívil?
Přesné číslo nevím, cestování pro mě nikdy nebylo o tom odškrtnout si další položku na seznamu. Spíše mě někde prostě zaujme pár věcí a chci to prozkoumat, vidět na vlastní oči. A občas se také jedná o placené zakázky, takže se někdy dostanu i na místa, kam bych normálně nejspíš sám nejel. Což je skvělé.
Řekl bych, že těch zemí ale bude tak přes 30. Moje nejoblíbenější místa jsou Norsko a jeho Lofoty a Špicberky, pak určitě Indonésie, Švýcarsko a Faerské ostrovy. Ale třeba i, často opomíjená, Gruzie je nádherná.
Cestujete nejen po exotických zemích, ale také po České republice. Jaké místo v Česku by měl podle vás každý navštívit?
Cestování v zahraničí převládá, protože si říkám, že dokud na to mám čas a energii, tak chci jet do vzdálenějších míst a naše země už je taková ta jistota.
Moje nejoblíbenější místo, které každému ze zahraničí doporučuji, je České Švýcarsko. To si mě od první návštěvy získalo. Jsou tam skvělá místa k navštívení, leží víceméně kousek od Prahy a každý si tam najde to své.
Z dalších míst u nás bych určitě doporučil Červenou Lhotu, České Budějovice, celou Šumavu a také Adršpach je nádherný. Pak samozřejmě Prahu, ale také třeba Mikulov, Brno, Krkonoše. Je toho opravdu dost!
Popíšete nám váš nejsilnější zážitek z cest?
Minulý rok se mi třeba stalo, že jsme byli s kamarádem na narozeniny na Lofotech, seděli jsme u stolu u moře, dělali večeři a najednou přijel v karavanu starší pár, který si s námi začal povídat, přinesl nám pivo a když zjistili, že mám narozeniny, došli pro norskou variantu slivovice, kterou si schovávali na speciální příležitost a řekli mi, že moje třicetiny jsou právě ta správná příležitost.
Zajímavé bylo také ‚‚soutěžení’’ mezi Gruzií a Arménií. Když jsme místním říkali o našem výletě přes tyto země až do Ázerbájdžánu, tak se vždy velmi urputně předháněli v tom, kdo je v čem lepší a proč je ten druhý horší.
No a pak třeba lidé na Bali, jsem prostě unešený z jejich mindsetu, jak nic neřeší, jsou neskutečně milí, snaží se udělat první poslední, pořád se na vás usmívají. To byl zase takový další přísun pozitivní energie, kterou mám od nich v sobě doteď.
Co byste vzkázal lidem, kteří chtějí cestovat, ale z nějakého důvodu to stále odkládají?
Nikdy nebude dobrá doba, vždy se něco najde, záleží, jak moc to chcete. Pokud někdo svůj třídenní výlet do Rakouska odkládá už rok, tak ho nijak nepřesvědčím a ani nechci, ten člověk prostě nikam jezdit nechce a není to jeho priorita. Dnes (ano, i s covidem) je cestování tak snadné, že už za mě neexistuje moc výmluv. Kdo chce cestovat, tak může a cestuje.
Záleží jen na vás, jestli se chcete za 30 let podívat na svůj život a mít vzpomínky z různých částí světa, z různých kultur, s různými lidmi a třeba ochutnat jejich jídla, zažít místní prostředí, architekturu, přírodu… Anebo si jen stěžovat a litovat, že ‚‚jsem nikam nejel, protože nebyl čas a peníze”. Kdo opravdu chce, ten si prostor na cestování vždy nějak zařídí.
