Pracovní stres neustále roste, což je spojeno i s krizí naší pozornosti obecně. Jak můžeme tuto tendenci zvrátit a zlepšit naši psychickou odolnost i pracovní výkon? O příčinách, důsledcích a možných řešeních tohoto problému jsme si povídali s Filipem Kahounem, pracovním psychologem, autorem úspěšné knihy Boj o pozornost, který se dlouhodobě věnuje tématu leadershipu.
Filip Kahoun
pracovní psycholog, autor knih Boj o pozornost
Je pravdou, že pracovní stres dlouhodobě roste?
Ano, za posledních 15 let narostla stresová zátěž asi o třetinu. Je to hnané především sílící krizí pozornosti. Už v roce 2012 se v psychologii začalo mluvit o „ADHD firem“ a od té doby se situace ještě vyhrotila. Novou normou je dnes „hypertasking“, tedy tisíce rotujících priorit, do toho kobercové nálety digitálních notifikací a nekonečný zástup kolegů s neodkladnými požadavky. To je pekelná kombinace, která udržuje naši psychiku pod trvalým tlakem, a pokud s tím nic neděláme, nevyhnutelně směřujeme k syndromu vyhoření. Tedy pocitu chronické únavy, s nulovou motivací a averzí k lidem, který končívá nástupem apatie, cynismu a zdravotních potíží. To se teď děje hromadně nejen na úrovni jednotlivců, ale dokonce i celých týmů.
Jak můžeme tuto tendenci zvrátit? Vede ze zmíněných problémů nějaká cesta ven?
Je asi nemyslitelné, že bychom dokázali otočit tu spirálu turbulentních změn a vrátili se do časů stability a bezvětří. Klíčem ke zvládnutí psychického přetlaku je lepší práce s naší pozorností. Potřebujeme ji uchránit před záplavou stresujícího obsahu, obnovit její upadající koncentraci, a hlavně snížit počet míčků, se kterými musí naše pozornost neustále žonglovat. To znamená vypnout notifikace, v kalendáři mít pravidelné úseky pro nerušenou práci, omezit konzumaci dramatického zpravodajství a nastavit časové limity na sociální sítě. U každého nového úkolu bychom se také měli zamyslet, jestli na něj máme kapacitu a co případně škrtneme, abychom na něj měli prostor.
Ale nejde jen o jednotlivce. Velká část tohoto problému leží na firmách. Už dokonce existuje i pojem „burnout cultures“ – tedy společnosti, které svým chováním významně zvyšují riziko vyhoření. Je tam normální práce „odnevidim donevidim“, nulový zájem o duševní zdraví zaměstnanců, žádná pravidla vzájemného nerušení, neustále se měnící zadání a v neposlední řadě nefér zacházení a toxické vztahy. Právě spravedlnost a zdravé vztahy mají zásadní vliv na psychickou stabilitu a „emoční otužilost“ lidí.
V dnešní době stále roste oblíbenost práce na home office. Jak se tento trend odráží v pracovních vztazích?
Už je jasné, že líbivá úvaha „necháme lidi makat z domova, oni budou spokojenější a my ušetříme na nájmu“, má povážlivé trhliny. Spousta globálních firem jako třeba Meta, Starbucks nebo teď naposledy Amazon, už začala od takového modelu couvat. Zjistily totiž, že fyzické „rozpojení“ lidí torpéduje zejména pracovní vztahy. Ty fungují jako spolehlivá páka na výkon, kreativitu a celkovou synergii týmu. Najednou už nejde o skutečný tým, ale o partu lidí, kteří si volají a píšou. Vůbec netvrdím, že je třeba práci na dálku zrušit, ale šéfové budou muset mnohem více dbát na to, aby se jejich lidé pravidelně potkávali a trávili významnou část pracovní doby společně.
