Obezita byla pro Zdeňku během mládí dlouholetým nepřítelem. Postupně se jí však podařilo zhubnout. Od té doby se věnuje poradenství ve výživě a pomáhá klientům v rámci projektu Jedlík-nejedlík a programu STOB obezitě. Na co bychom měli dbát v oblasti stravování? A jakých chyb se nejčastěji dopouštíme?
Mgr. et Mgr. Zdeňka Trummová
pedagog, výživový poradce, lektor STOB obezitě
Zdravé stravování je klíčové pro naše zdraví. Jaké novinky v této oblasti se projevují u českých rodinách?
Těžko říct, jestli se jedná o novinky. Jak na přednáškách, tak v individuálním poradenství se však za posledních několik let setkávám s celou řadou rodin, které jsou si vědomy toho, že stravou mohou ovlivnit zdraví svého dítěte. Cíleně se proto snaží něco dělat, avšak často to řeší povrchní cestou (např. suplementací) namísto toho, aby usilovali o celkovou a trvalou změnu návyků ve stravování. Rodiče se také stále více zajímají o výživové trendy, kterým často podléhají, aniž by zvažovali i jejich možné nevýhody. Například se dočtou, že Češi mají nedostatek vlákniny. Pořídí si proto sypanou vlákninu a přidávají ji do pokrmů sobě i dětem. To je však zcela nevhodné.
Zásady správné výživy jsou důležitou prevencí různých onemocnění (např. obezita). Vnímáte i zde nějaký posun?
V řadách odborné veřejnosti se téma prevence ve výživě konečně dostává do popředí. Zde bych mohla zmínit např. projekt BF24 nebo nově vzniklou brožuru Rodinný průvodce zdravým životním stylem aneb Vesele s Veselými!, kterou vydal spolek KArdioMetabolická Prevence. Další novinkou je brožura určená pro rodiče Mámo, táto, bez tebe kila navíc nezvládnu, kterou jsem vytvořila pro společnost STOB obezitě.
Jaká témata v rámci výživy považujete za přehlížená?
Jednoznačně jde o dvě témata. Za prvé považuji za velmi důležité rodičům připomínat, že zdraví jejich dětí je pouze a plně v jejich rukou. Způsob, jakým děti vedou ke zdravému životnímu stylu, má totiž přímé důsledky, a to ať už pozitivní, nebo negativní. Ty se pak projeví zejména v dospělosti. Jinak řečeno, pokud je dítě od raného věku vedeno k nevhodným stravovacím návykům, tělo si s tím v dětství obvykle poradí, a sice díky svým kompenzačním mechanismům. Tyto kapacity však postupně slábnou, což vede k nadměrnému opotřebení orgánů a pohybového aparátu neúměrně k jejich mladému věku. Důsledky se pak mohou projevit už ve věku 20–30 let, například vysokým krevním tlakem vyžadujícím medikaci. A to je pouze jeden z příkladů.
A čeho se týká ta další opomíjená problematika?
Za druhé se velmi málo hovoří o tom, že jídlo je naučená dovednost. Proces učení však nekončí ve chvíli, kdy začne dítě samostatně používat lžičku. Jedná se o proces dlouhodobý, který trvá několik let. V ideálním případě takto dospěje člověk, který má dobrý vztah k jídlu a ví, jak se stravovat, aby jídlo sloužilo jeho zdraví. Dle mého názoru výživa také zásadně souvisí s výchovou. Proto se na toto téma v rámci své praxe specializuji nejvíce.
